Rozhodovací praxe českých soudů dlouhodobě potvrzuje, že úplatkářství představuje materiálně závažný zásah do principu rovnosti účastníků právních vztahů a do důvěry ve funkčnost veřejných institucí. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že podstata korupce nespočívá pouze v samotném převodu majetkového či nemajetkového prospěchu, nýbrž v deformaci rozhodovacího procesu, která ve svém důsledku podkopává legitimitu veřejné moci a férovost hospodářské soutěže. V judikatuře se proto ustálila premisa, že každé jednání naplňující objektivní a subjektivní znaky skutkové podstaty úplatkářského trestného činu je nutné sankcionovat, a to bez ohledu na hodnotu poskytnuté výhody či společenský status pachatele.
Tato doktrína „absolutní ochrany integrity rozhodování“ se promítá do dvou klíčových interpretačních mantinelů:
- Široké pojetí úplatku a obstarávání věcí obecného zájmu – za úplatek se považuje jakákoliv neoprávněná výhoda, ať již peněžitá, naturální, nebo ve formě protiplnění, která má způsobilost ovlivnit výkon funkce, rozhodnutí, či jiný projev vůle. Okruh osob podléhajících úplatkářským deliktům zahrnuje nejen úředníky, policisty, soudce, státní zástupce, ale též jakékoliv jiné subjekty vykonávající správní či hospodářské úkony s dopadem na veřejný zájem (např. zdravotnický personál, rozhodčí orgány ve sportu, správce dotací).
- Nulová tolerance k bagatelním částkám – judikatura výslovně odmítá aplikaci materiální korekce na základě nízké hodnoty plnění. I symbolická čokoláda, lahev vína či drobná „laskavost“ je způsobilá navodit stav, kdy se adresát dostává do faktického či psychologického konfliktu zájmů. Ústavně chráněný princip nestrannosti a předvídatelnosti rozhodování tak dostává přednost před ekonomickým kritériem.
V důsledku uvedeného přístupu jsou orgány činné v trestním řízení vedeny k tomu, aby každý prokázaný korupční kontakt – byť bez kvantifikovatelného hospodářského dopadu – byl kvalifikován jako trestný čin, pakliže jsou naplněny zákonné znaky. Zdánlivě nevinné gesto, kterým se zamýšlí „jen“ urychlit správní proces či „přivřít oko“ nad formální překážkou, tak nabývá kvality trestněprávně postiženého jednání a může vést k uložením sankcí sahajících od peněžitých trestů přes zákaz činnosti až po nepodmíněné tresty odnětí svobody.
Nejvyšší soud se tak z hlediska společenské škodlivosti staví na pozici nulové tolerance – byť i k bagatelním částkám. V praxi to znamená, že i zdánlivě „nevinné“ gesto či drobná pozornost může po splnění ostatních znaků skutkové podstaty korupční trestný čin naplnit.
Vybraná judikatura a její východiska
Nejvyšší soud v rozhodnutí 5 Tdo 1127/2014 dovodil, že už samotné konkludentní prohlášení typu „nemohli bychom to vyřešit jinak finančně?“ zakládá dokonaný trestný čin podplacení, není třeba specifikovat přesnou výši slíbené částky. Na tuto linii navazuje usnesení 5 Tdo 66/2015, které akcentuje, že časové pořadí přijetí úplatku vůči obstarávání věci obecného zájmu nehraje roli – delikt je naplněn, i když pachatel výhodu obdrží zpětně, bez předchozí domluvy.
V rozsudku 7 Tdo 746/2016 soud výslovně potvrdil, že uplácenou může být i právnická osoba, korupční jednání se totiž může odehrávat na rovině „win-win“ mezi podnikatelskými subjekty, nejde-li o oprávněnou tržní protihodnotu. Klíčovým vodítkem je zde účel a motivace transakce. A konečně, usnesení 8 Tdo 1454/2017 dovodilo, že v oblasti výkonu státní moci neexistuje de minimis limit – i drobná čokoláda předaná lékaři může představovat úplatek, protože zásah do nestrannosti veřejné služby je vysoce škodlivý.
Z judikatury také vyplývá široké pojetí „obstarávání věcí obecného zájmu“. Pod tento termín mohou spadat například fotbaloví rozhodčí (7 Tdo 1057/2008), ředitelé škol přijímající studenty navzdory kritériím (4 Tz 75/79) či úředníci dotčených orgánů při veřejných dotacích (5 Tdo 467/2021). Rozhodující je, zda činnost dané osoby bezprostředně ovlivňuje zájem společnosti na spravedlivém a transparentním rozhodování.
Formy neoprávněné výhody: od hotovosti po know-how
Pojem úplatek nevyčerpatelně zahrnuje jakoukoli neoprávněnou výhodu, na níž nemá obdarovaný právní nárok a jež má být protiplněním za ovlivnění jeho jednání:
- Finanční hotovost – i neurčitá nabídka peněz bez číselné částky (5 Tdo 1127/2014).
- Hmotné dary – kožich či notebook (Nejvyšší soud ČR Plz 11/54; 10 T 6/2016), ale i „bedna alkoholu“ za přehlédnutí přestupku (8 Tdo 109/2014).
- Uhrazené zájezdy a letenky – trade-fair trip placený dodavatelem (5 Tdo 66/2015); běžná praxe sektoru není exkulpační.
- Sponzorské nebo „charitativní“ dary – opakované nabídky daru obci za potlačení konkurence (7 Tdo 746/2016).
- Půjčky a finanční výpomoc – zejména s neobvykle dlouhou splatností či výhodným úrokem (7 Tdo 659/2014).
- Neobvyklé slevy, odpuštěné dluhy, know-how, dotace – pokud jsou poskytnuty za účelem ingerence do rozhodovacího procesu (5 Tdo 467/2021).
Je přitom irelevantní, jak dar označíme v účetnictví či zda jej formalizujeme smlouvou – rozhodující je ekonomická realita a účel.
Compliance a prevence
V prostředí veřejných institucí i korporací je nezbytné systematicky předcházet korupčním rizikům. Judikatura ukazuje, že pochybení jednotlivce může mít dopad na celou organizaci – zejména trestní a reputační.
a) Politika darů a pohostinnosti
Interní předpis korporace by měl jasně stanovit hodnotový limit (praxe odkazuje alespoň na hranici 300 Kč analogicky k § 77 zákona o státní službě) a postup hlášení rizikového jednání. Vyšší či neobvyklé dary musí schvalovat oddělení compliance či jiné k tomu určené nezávislé oddělení či zástupce, nikoli samotný dárce či příjemce.
b) Evidence a transparentnost
Každý dar, pozornost, služba související s obchodním jednáním či jednáním se správním orgánem se zaznamenává tak, aby bylo možné je kdykoliv přezkoumat. Transakce s vysokým rizikovým profilem se v rámci korporace podrobují posouzení a dohledu „čtyř očí“.
c) Školení zaměstnanců a externistů
Pravidelná, povinná školení zaměřená na úplatkářskou trestnou činnost a související rizika, zaměřená na reálné scénáře – např. „charitativní“ příspěvek spojený s veřejnou zakázkou. Školení, účast pracovníků je nutné dokumentovat.
d) Etické linky a whistleblowing
Anonymní oznamovací kanál umožňuje včasně detekovat podezření z korupčního jednání. Interní předpis a jeho praktické provedení v korporaci zaručí ochranu oznamovatele i procesní postup pro šetření oznámeného korupčního jednání.
e) Due diligence dodavatelů
Při veřejných zakázkách a významných kontraktech je vhodné provádět prověrku dodavatelů, zprostředkovatelů, a to s přihlédnutím k předmětu podnikání. Nezbytná je identifikace skutečného vlastníka (beneficial owner), ověření existence v insolvenčním a exekučním rejstříku a screening mezinárodních sankčních listin, četnost výskytu dodavatele u jednoho zadavatele atd. Mezi red-flags patří např. opakované zakázky bez soutěže, nápadně nízké ceny, neobvyklé subdodavatelské řetězce, platby do jurisdikcí se zvýšeným rizikem. V případě rizikových signálů je třeba v rámci korporace respektovat přísné reportovací povinnosti nezávislému subjektu (compliance či jiný nezávislý úsek).
Závěr
Úplatkářské trestné činy představují striktně koncipované jednání, jejichž účelem je absolutní ochrana integrity rozhodovacích procesů ve veřejné správě i v podnikatelském prostředí. Judikatura Nejvyššího soudu potvrzuje, že materiální korekce na základě bagatelní hodnoty úplatku není přípustná. Právo staví najisto, že samotná způsobilost ovlivnit či zdánlivě ovlivnit výkon funkce naplňuje znak společenské škodlivosti.
Pro právnické osoby z toho vyplývá povinnost vytvářet a udržovat efektivní systémy prevence korupce. Klíčovými prvky jsou precizní interní normy, řádná due-diligence dodavatelských a subdodavatelských řetězců, neprůstřelná účetní evidence, kontinuální školení, funkční oznamovací mechanismus (whistleblowing channel) a jasně definované investigativní a sankční postupy. Naplňování těchto standardů je nejen nejlepší obranou v zamezení trestní odpovědnosti právnické osoby, ale rovněž nezbytnou podmínkou pro zachování společenské reputace a obchodní způsobilosti.
Závěrem lze konstatovat, že právo klade na subjekty veřejného i soukromého sektoru vysoký standard prevence. Korupční riziko je nutno řídit systematicky a prokazatelně. Selhání, byť jediného článku korporátního řetězce může vést k naplnění skutkové podstaty některého z úplatkářských trestných činů a vyvolat trestněprávní i ekonomické důsledky.
Implementace komplexního korporátního souboru preventivních, detekčních a sankčních opatření představuje conditio sine qua non pro výrazné snížení pravděpodobnosti vzniku trestní odpovědnosti právnické osoby i jejich statutárních orgánů včetně sekundárních důsledků v podobě zákazu plnění veřejných zakázek, propadnutí majetku či náhrady škody. Posilování etické kultury napříč všemi úrovněmi řízení se tak stává strategickou investicí do dlouhodobé udržitelnosti a obchodní a reputační stability korporace. V éře standardizované mezinárodní obchodní spolupráce představuje kvalitní compliance zároveň významnou konkurenční výhodu.
